Nervózně chodil po pokoji a přitom čistil skvrny od vína. Vůbec se jim nechtělo dolů. "Musel bych nejdřív mít holku, abych se s ní mohl vyspat," pomyslel si znechuceně. Byl dost unavený. Po dnešní oslavě to snad ani jinak být nemohlo. A tak šel raději spát.

Ale nemohl usnout, stále myslel na sex. Skoro jako by se v něm hádal ďábel s andělem:

"Opravdu to chceš? Vždyť o tom vůbec nic nevíš!" oponoval ďáblu anděl.

"Ale víš, viděls to v televizi. Bude to dobrý."

"Až do teď jsi byl milý, spořádaný člověk a najednou…"

Vyhrál ďábel, pak Franta usnul.

Jakmile (bylo to okolo desáté hodiny) vstal, zavolal Jirkovi.

"Haló," zeptal se do sluchátka Jirka.

"Čau Jirko, nemáš kontakt na nějakou holku?"

"Jako pro tebe? Vždyť jsi ještě s žádnou nechodil," zasmál se.

"Jo, pro mě," odpověděl stroze Franta.

"OK. Dík a čau," rozloučil se Franta.

"Zatím."

Franta se snažil nemyslet na to. Zkracoval si čekání na odpověď úklidem v kuchyni, ale nevydržel pracovat. Pouštěl si hudbu, relaxoval a sledoval televizi. Konečně zazvonil telefon a Franta, celý nedočkavý, se k němu hned rozběhl.

"Prosim."

"Ahoj. Tady Jirka," ozvalo se ze sluchátka.

"Tak co? Dohodils mi někoho?" vyptával se Franta.

"No jasně, Jiřinu! Dokonce jsem ti cestou koupil lístky do kina."

"Dojeď pro ni zejtra okolo devátý. Na co půjdete, to si přesně nepamatuju, ale prej je to hezký a začíná to v půl desátý. "

"Můžu se u tebe cestou stavit a vyzvednout si lístky?"

"Dobře, ale přijeď do půl devátý. Pak jdu ven. Ahoj."

"Tak čau," rozloučil se Franta a zbytek dne se doslova klepal na zítřejší rande.

"Konečně ráno," pomyslel si, když se vzbudil. Nasnídal se a přemýšlel, jaká asi Jiřina bude. Pomalu se upravoval a plánoval si večer. Čas plynul a plynul.

Byl na místě, zkontroloval čas. Bylo teprve tři čtvrtě na devět. Usadil se znovu do auta a čekal. Nudil se, a tak si zkontroloval, jestli na nic nezapomněl. Lístky, dáreček, peníze… počkat, peníze s sebou neměl! Rozhodl se, že se pro ně vrátí, času měl přece dost.

Odemkl dveře a začal hledat. Na botníku peněženku nenechal. Na svém místě ve skříni taky nebyla. Konečně ji po dlouhém prohledávání bytu našel.

"Ahoj. Víš, že je půl desátý? To už to kino asi nestihnem," volala podrážděně.

"To už je tolik hodin?" divil se Franta, "mohli bysme zajít třeba na večeři."

"Jestli máš prachy…"

Franta se pro jistotu podíval do peněženky. Měl sedmdesát dva padesát.

Ozvalo se praštění okna a Franta zůstal ve tmě sám…

Po několika měsících tréninku se z Franty stal magnet na dívčí srdce. Konečně se odhodlal ke své první zkušenosti se sexem. Po dalším měsíci se oddával nezřízeným perverzitám téměř každý týden. Ale po roce od svých osmnáctých narozenin…

"Crrrr," ozval se zvonek.

Franta se zvedl a šel otevřít. Ve dveřích stála Monika s malým miminkem v ruce.

"Ahoj. Tak tohle je tvoje dcerka. No, pochovej si ji, zodpovědný otče," pozdravila nabroušeně.

"A-a-a-ale, to n-n-n-neni moje, že ne? K-k-k-kde bych JÁ vzal dítě?" koktal Franta.

"Samozřejmě, že je. Je NAŠE!"

"NAŠE??? A to jako jak? Já žádnýho čápa nevolal."

"Ale volal. Vždyť to bylo krásný. No, a teď máš tohle."

Kysele se usmála. Zazvonil telefon, Franta pozval Moniku dál a zvedl telefon.

"Čau Frantíku, tak je to kluk!" ozval se ze sluchátka radostný hlas…

Ještě odpoledne běžel do knihovny a četl v knížce o pohlavním životě: "…spermie oplodní vajíčko a…"